Tibet a životní prostředí

TIBET

Běhen téměř dvou tisíc let existoval Tibet se svými třemi administrativními oblastmi Do-toe, Do-med a U- Tsang jako suverénní stát. Komunistická Čína přepadla a začala okupovat zemi v roce 1949 a dnes Číňané nazývají "Tibet" jen takzvanou Tibetskou autonomní oblast, kterou vytvořili v roce 1965.
Tibet, všeobecně nazývaný "střecha světa", leží v samém srdci Asie. Z hlediska životního prostředí je to jedna z nejdůležitějších oblastí na světě. Tibet leží severně od Indie, Nepálu, Bhútánu a Barmy, západně od Číny a jižně od Východního Turkmenistánu. Jeho celková rozloha je 2,5 miliónu kilometrů čtverečních, více než 2/3 velikosti Indie. Táhne se nějakých 2500 km od západu na východ a 1500 km od severu na jih. Jeho průměrná nadmořská výška je 3650 metrů a mnoho vrcholů dosahuje výšky nad 8000 m.n.m. Mt. Everest (Čomolungma), se svými 8848 metry je nejvyšší na světě.
Tibetská náhorní plošina je nejvýše položená a nejrozlehlejší na Zemi, tyčí se nad centrální částí Eurasie. Je ohraničen hřebenem Himalájí na jihu a spojen s pohořími Altyn-tagh a Gangkar Chogley Namgyal na severu. Její západní část navazuje na pohoří Karákoram a na východě se pozvolněji svažují pohoří Minyak Gangkar a Khawakarpo.
Před Čínskou okupací byl Tibet ekologicky stabilní a ochrana přírody byla nedílnou součástí každodenního života Tibeťanů. Tibeťané žili v souladu s přírodou, podporovaném buddhistickým učením o vzájemné závislosti všech živých i neživých věcí na Zemi. Tato víra je ještě posílena tradičním lpěním tibetského buddhismu na principu soběstačnosti: Příroda by měla být užívána k uspokojení lidských potřeb a ne nenasytnosti.
S invazí do Tibetu byl tento postoj zatlačen konzumní a materialistickou čínskou komunistickou ideologií. Po invazi následovala v Tibetu rozsáhlá devastace životního prostředí, která vyústila v odlesňování, přetěžování pastvin, nekontrolovanou těžbu surovin, vyhlazování volně žijících druhů, skladování jaderného odpadu, erozi a sesuvy půdy a další nebezpečí. Čínská vláda pokračuje ve využívání rozmanitých přírodních zdrojů bez jakýchkoliv ochranných opatření. Výsledkem je, že Tibet čelí ekologické krizi, jejíž důsledky dalece přesáhnou jeho hranice.
Více než 1,2 miliónu Tibeťanů, okolo šestiny celkové populace, zemřelo v Tibetu od roku 1949 následky politického pronásledování, věznění, mučení a hladomoru. Přes 6000 plodných náboženských a dalších kulturních center bylo zničeno. Jeho Svatost 14. Dalajláma, duchovní a politický vůdce šesti miliónů Tibeťanů, byl donucen opustit Tibet a hledat azyl v Indii. Okolo 85 000 tibetských uprchlíků jej následovalo a našlo útočiště zejména v Indii, Nepálu a Bhútánu.