TIBET a životní prostředí

ODLESŇOVÁNÍ:
Oblasti jižního a východního Tibetu se honosí jedněmi z nejkvalitnějších rezerv lesů na světě. V Tibetu se nacházejí rozlehlé lány úrodných lesů s průměrnou výškou 90 stop a tloušťkou 5 stop či více. Tyto staré lesy potřebovaly stovky let, aby vyrostly. Tyto lesy jsou nyní nevybíravě ničeny ve jménu "rozvoje", což zaměstnává více než 70 000 Číňanů. Ta samá situace převládá i v ostatních částech Tibetu, jako je Markham, Gyarong, Nyarong a další oblasti v regionech Kham a Kongpo.
V roce 1957 rostlo v Tibetu 25,2 milionu hektarů lesa a toto množství kleslo na 13,57 milionu v roce 1985, což znamená 46% úbytek a toto číslo se každý den dramaticky zvětšuje. V některých oblastech bylo zničeno více než 80% lesů. Podle zprávy Radia Lhasa zbavili Číňané Tibet během let 1959-1985 stromů v hodnotě 54 miliard dolarů.Podle posledních údajů opouští Tibet v Gonjo, oblast Kham, okolo 500 nákladních aut denně naložených tibetským dřevem. Díky špatnému hospodaření je velké množství kulatiny necháno shnít, nebo zůstává nesebráno na březích řek. Opětovné zalesňování je minimální a často neúspěšné, neboť vysazeným stromkům není věnována dostatečná péče.

Následky odlesňování

(b) Globální klimatické efekty: Významný je vliv Tibetské náhorní plošiny na planetární klima. Vědci pozorují závislost mezi vegetací na Tibetské náhorní plošině a stálostí monzunu.
Monzunové deště jsou pro obilnice východní Asie nepostradatelné. Tvoří 70% indických srážek. Přesto způsobuje silný monzun v těchto oblastech zkázu ve formě různých přírodních katastrof.
Vědci, jako je Elmar Reiter ze Spojených států, ukázali, že životní prostředí Tibetské náhorní plošiny ovlivňuje tryskové proudění (vítr ve velkých výškách), které proudí přes plošinu. To je potom spojeno se vznikem pacifických tajfunů a fenoménu El Nino, které rozbuřují vody oceánu a způsobují narušení potravinového řetězce v moři. To ovlivňuje celou ekonomiku kalifornského pobřeží USA, Peru a Ekvádoru, zatímco Nový Zéland, Indonésie, Austrálie, Indie a jižní Afrika trpí velkými suchy.

ŠPATNÉ HOSPODAŘENÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ:
V šedesátých letech vnutili Číňané Tibeťanům zemědělské reformy, které vyústily ve velké hladomory. Nadužívání vysokohorských pastvin a intenzivní zemědělská výroba vedly ke ztrátě mnoha léčivých bylin a rostlin užívaných v kuchyni a sloužících jako potrava pro zvěř během zimy. Způsobují také větrnou a vodní erozi, díky které se krajina mění v poušť. Podle čínských odhadů přibližně 120 000 čtverečních kilometrů v Tibetu a Číně se díky lidské činnosti změnilo v poušť.
Čínské úřady podle zpráv nutí tibetské zemědělce kupovat a používat chemická hnojiva a insekticidy. Tibetští zemědělci tvrdí, že tato hnojiva poškozují úrodu stejně jako životní prostředí.

PŘÍLIV OBYVATELSTVA:
Jednou z největších hrozeb pro tibetský lid, kulturu a prostředí je masivní příliv čínského obyvatelstva a vojáků do Tibetu, patrný zvláště v posledních několika letech. K dnešnímu dni bylo 6 milionů Tibeťanů početně převýšeno 7,5 miliony Číňanů v Tibetu. Ve Lhase je poměr mezi Číňany a Tibeťany 2:1. Následkem tohoto přísunu obyvatelstva se stali Tibeťané v ekonomické, vzdělávací a kulturní sféře menšinou a bohatá tibetská kultura a tradice rychle mizí.
Odhady dopadu "rozvojových" projektů v Tibetu na životní prostředí v totalitním čínském systému neexistují. Navíc tito "rozvojové projekty" slouží čínským imigrantům a podporují jejich další příliv do Tibetu. To degraduje Tibeťany na druhořadé obyvatele jejich vlasti a porušuje základní práva tibetského lidu, jak jsou garantována Všeobecnou deklarací lidských práv OSN.

HYDROENERGETICKÝ PROJEKT:
 Výstavba vodní elektrárny na Yamdrok Tso (Yamdrocké jezero), okolo 100 km jihozápadně od Lhasy, je jedním z nejneúnosnějších a ekologicky nejkatastrofálnějších čínských "rozvojových projektů". Díky tomuto projektu bude jezero, které je pro Tibeťany posvátné, vysušeno. V roce 1993 vyschly všechny prameny pitné vody v oblasti a vesničané byli donuceni pít vodu z jezera. To přineslo zdravotní potíže, jako jsou průjmy, ztráta vlasů a kožní nemoci. Tibeťané žijící v této oblasti přišli o 16% své zemědělské půdy.
Tento projekt je jasným příkladem centralizovaného totalitního čínského přístupu, který ukazuje naprostou lhostejnost k potřebám tibetského a jeho kulturním a náboženským zvykům.

V 60. Letech začaly v Tibetu rozsáhlé těžební práce. Těžba boraxu, chrómu, soli, mědi, uhlí, zlata a uranu je mohutně podporována čínskou vládou jako prostředek k zajištění nerostných surovin pro růst průmyslu. V průmyslové části U-Tsangu a částech Amda je dnes prováděno mnoho vládních i soukromých důlních činností. Zvyšování těchto aktivit dále redukuje vegetační pokrývku a tak zvyšuje nebezpečí rozsáhlých sesuvů a eroze půdy, ztráty přirozeného prostředí pro volně žijící živočichy a znečištění pramenů a řek. Sedm z patnácti čínských klíčových nerostů bude během deseti let vyčerpáno, takže míra těžby nerostů v Tibetu se rychle zvyšuje.
Polovina ze známých světových zásob vysokojakostního uranu se údajně nachází v horách okolo Lhasy. Tibet ukrývá 40% čínských zásob železné rudy. Má také velké zásoby uhlí, zlata, železa, mědi, olova, boraxu a ropy. Podle čínské tiskové agentury, Xinhua, 31. října 1995, Čína zvyšuje těžbu surovin v Tibetském autonomní oblasti. Potencionální příjem z takové těžby je odhadován na 78,27 miliard USD.